Práce v oblasti urgentní medicíny je jak samotnými pracovníky, tak veřejností vnímána jako náročná a stresující. Pracovníci jsou opakovaně konfrontování s kritickými událostmi a často ve vypjatých emočních podmínkách a svoje emoce obvykle po dobu zásahu odsouvají do pozadí; důsledkem je nedostatečné psychologické zpracování těchto zážitků. Zaměstnanci jsou navíc vystaveni řadě chronických stresorů. Negativně působí nepravidelnost pracovního režimu, nárazovost práce s minimální možností plánování a ovlivnění, vysoká zodpovědnost, vysoké nároky na schopnost rozhodování, minimální autonomie pracovního procesu, nutnost potlačení emocí v zájmu zvládnutí pracovních povinností na místě zásahu, absence pozitivní zpětné vazby. Práce v nepřetržitém provozu ovlivňuje nejen pracovní výkon a spánkový vzorec, ale má negativní dopady i na rodinný a sociální život.
Pro záchranné služby jsou typické určité druhy kritických událostí, které se vyskytují poměrně často:
- zranění během výkonu služby nebo smrt kolegy,
- vlastní ohrožení – nejčastěji napadení ze strany pacientů nebo dopravní nehody sanitních vozidel,
- závažné a hromadné dopravní nehody,
- traumatická smrt dítěte,
- události s velkým zájmem médií.
Emočně náročné kritické situace mohou vyvolat akutní stresovou reakci, někdy až projevy posttraumatické stresové poruchy, působení chronických stresorů a kumulativní stres spolu s výše uvedenými charakteristikami práce může vést k projevům syndromu vyhoření. Důsledkem nezpracovaných náročných situací pak dochází k odchodům zkušených pracovníků, navíc k odchodům s nepříjemnými pocity na straně jak zaměstnance, tak i zaměstnavatele.
Systém psychosociální intervenční služby pro pracovníky v oboru urgentní medicíny
Tento systém zahrnuje jak preventivní, tak intervenční opatření. K prevenci patří vzdělávání a informovanost o podstatě působení stresu a jeho zvládání. Dá se předpokládat, že informovaný zaměstnanec při výskytu příznaků vyhledá nějakou formu pomoci včas. Pro každého je důležité, aby si uvědomil, že vulnerabilní je každý, každý má pouze odlišnou míru odolnosti a jiné individuální spouštěče, které mohou vycházet i z traumatických zážitků v minulosti.
Pracovní skupina pro zavádění systému psychosociálních intervenčních služeb, která je koordinována Odborem bezpečnosti a krizového řízení MZ ČR, by měla zejména vytvořit metodické postupy, vzdělávat v této oblasti všechny druhy poskytovatelů (peery – tedy profesní kolegy se specifickým výcvikem v kolegiální krizové intervenci, , obdobně vycvičené. odborníky na duševní zdraví – tedy psychology a psychiatry. Z hlediska informovanosti vítáme ve vzdělávacích aktivitách i manažery dotčených organizací). Pracovní skupina podporuje vytvořit regionální sítě a spolupracovat jak na krajské, tak na celostátní úrovni.
Předpokládáme – a to i na základě zkušeností jak ze zahraničí, tak z rezortů v ČR, kde se tato služba zaměstnancům již poskytuje - že tato ekonomicky minimálně náročná péče bude přínosná jak pro zdravotníky v urgentní péči, tak pro jejich zaměstnavatele a v důsledku přispěje k jejich lepší pracovní výkonnosti, ke kvalitnější péči o pacienty a ke stabilizaci zaměstnanců a ke zvýšení jejich motivace. Výchova i výcvik odborníků trvá léta, a je proto v zájmu celé společnosti, aby takto kvalifikovaní zaměstnanci byli schopni vykonávat svoji profesi co nejdéle.
MUDr. Jana Šeblová, Ph.D. , předsedkyně Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP
